7. Nemohu mu vzdorovat

10. března 2010 v 20:37 | LuciQ |  >>Jedině On<<
Tááák milí zlatí...předposlední kapitola!!! Prosím, neukamenujte mě za to, že je krátká, ale myslete na to, že 8. bude delší!!! xDDD...8. kapitolu nevím kdy napíšu...ale budu se snažit co nejdřív mno..tak doufám, že se bude tahle líbit a budete čekat na tu 8. xD..komenty potěší ^^

Zrovna jsem s dozvěděla, že máme pokoj naproti Kubovi a Matějovi. Oni ho mají společný. No to je "báječné!"
Oblékla jsem se do lyžařského, vzala lyže z lyžárny a mířila si to do auta. Lyže jsme poskládali do kufru a vyrazili. Za námi se objevilo auto Matěje a tuším, že za nimi jel Kuba. Jeli jsme jako vždy do Deštné. Naše oblíbené místo. Našli jsme si volná místa, kterých už tam bylo málo a zamířili pro lístky. Tedy rodiče, my jsme se začali rvát do lyží. Naštěstí jsem to nezapomněla. No za ten 1 rok se toho moc zapomenout nedá.
Vzala jsem si lístek a vyrazila ke kotvě. Nevím proč, ale byla moje nejoblíbenější. Tedy až po sedačce. Pomu jsem ráda neměla. Nevím proč, ale prostě jsem měla radši kotvu. Vedle mě se objevil Kuba. Usmála jsem se na něj a po očku se podívala za sebe. Věděla jsem to. Ten Matějův žárlivý pohled nešel přehlédnout. Více jsem se na něj otočila a usmála se i na něj a hned se otočila.
"Víš, kde je lékárna, že?"
"U tebe?"
"To taky. Nějaké ty základní věci tu mám," usmál se.
"A kde to máš?"
"V kapsách ne. To bys koukala, kolik se mi tam toho vejde."
"Aha," zasmála jsem se. Už to začalo. Všichni si ze mě budou dělat srandu. No co, už jsem zvyklá.
"Ne, promiň," usmál se a dal mi pusu na nos. Usmála jsem se a sledovala kopec.
Nahoře jsme počkali ještě na Matěje a pak jsme společně pádili dolů. Kluci si dávali soutěže, já jsem byla však rozumnější. Vsadím se, že by to byla první možnost jak se vyflákat. Jen jsem je s úsměvem sledovala a tajně doufala, že vyhraje Matěj. Asi na to mám nějaký vliv, protože opravdu vyhrál. Naštěstí to Kubu zas tak těžce nevzalo.

Večer jsem byla zcela vyčerpaná. Dala jsem si teplou sprchu, popovídala si s kluky a lehla do postele. Tolik jsem se do těch peřin těšila. Dnešní den byl opravdu perný.

Uběhly tři dny od našeho příjezdu a večery oslav a diskoték byly v plném proudu. Zrovna dneska se jedna konala. Proto jsme se všichni rozhodli, že na sjezdovce nebudeme tak dlouho a pojedeme dříve, abychom měli alespoň trochu energie.
Právě stojím před zrcadlem v bílém tílku a džíny a přemýšlím, co si udělat s vlasy. Rozhodla jsem se pro jednoduchý culík vysoce posazený. Trvalo mi to však věčnost. Než jsem si uhladila ty rohy....ale konečný výsledek se dal přežít. Zvýraznila jsem si řasy, na kousek oční linky jsem nanesla černou tužku a přeplácala se pudrem. Naposledy jsem se na sebe podívala a vyšla z koupelny.
"To ti to trvalo. Ale to čekání stálo za to," ozval se Kuba. Mile jsem se na něj usmála, čapla ho za ruku a společně jsme se vydali na to místo, kde to žije.
Večírek byl už opravdu v plném proudu. Na parketu se mačkaly dvojice i trojice, u baru sedělo pár lidí a stoly byly všechny zabrané.
"Támhle," ukázal na stůl v rohu kde seděl Matěj. Kývla jsem a krůček po krůčku šla ke stolu.
"Páni, sekne ti to," bylo první co Matěj vypustil z úst. Usmála jsem se.
"Díky, tobě taky." Vážně vypadal skvěle. Trochu nagelované vlasy, černou košili zapnutou jen na 4 knoflíky a džíny. Sedla jsem si na volnou židli a zavolala si k sobě pohledného číšníka co lítal kolem. Ovšem na Matěje a Kubu neměl. S úsměvem jsem si objednala sprite. Nechtěla bych mít příští den okno. A navíc já nejsem ten typ, co by se hned při každé příležitosti opil. Jsem ta hodná rozumná holčička a vyhovuje mi to.
Po několika skleničkách mého oblíbeného spritu jsem se začala vlnit na parketu. Jak na rychlé tak i na pomalé. Tancovala jsem i s lidmi co neznám a bylo mi to jedno. Všichni si mě mezi sebou různě střídali, ale naštěstí jsem skončila u Kuby. Hlavu jsem si opřela o jeho hruď a tancovala. Ale tak nějak…nebyla jsem tak šťastná jak jsem si představovala..jakoby..ta všechna láska co k němu cítím najednou vyprchala. Rozhodla jsem se to neřešit. Není přeci možné, abych ho přestala mít ráda. S myšlenkou, že mám v sobě až moc spritu jsem dál tancovala. Ale..opravdu mi něco chybělo…
Ne! Já nenávidím ten cit co se nazývá láska! Je tak zrádná! Ještě mě přiměje, abych si myslela, že se Matěj opravdu změnil. Nezapírám, že mi je s ním dobře a mám sto chutí mu odpustit, ale to prostě nejde! Byla by to moje životní chyba. Pak bych se zase trápila. Nechci to znovu zažít! Ale…možná bych…Ne! Kdybych mu možná dala šanci a on by mě "možná" odkopl hned jak by to bylo možné se slovy, že to byla jen pitomá sázka. Fajn, trochu přeháním, sázka asi ne…ale odkopl by mě tak i tak.
"Mohu si Karol na chvíli půjčit?" ozve se za mnou hlas. Matěj.
"Jistě," odpoví mu Kuba s úsměvem a pustí mě. Matěj mě popadne za ruku a skoro až zoufale táhne pryč z té velké síně. Vyběhneme až do 4. patra, kde máme pokoje a tam konečně zastaví. Dívám se na něj s nechápavostí. Co mi chce? Jeho blízkost mi nedělá vůbec dobře.
"Co mi chceš?" zeptám se ho s troškou zloby v hlase.
"Karol, já…." Očividně neví, co má říct. Stále nepatrně oddychuje a mou ruku pevně svírá v té své. Až teď si uvědomím naší blízkost. Mám sto chutí mu skočit kolem krku a už ho nikdy nepustit. Ale to nejde. Zradila bych tím Kubu. To on je ten, koho jsem si vybrala. Ten, s kým si myslím, že jsem šťastná. Šťastná. To jsem i s Matějem. Ty chvíle, kdy jsme spolu. Kdy mě doprovází na můj kroužek. Kdy se společně smějeme. Ale až bolestně si uvědomuji, že mi to už nestačí. Procházet se vedle něj a ani se ho nesmím chytit za ruku. Ani se mu nesmím prohrabávat ve vlasech, tak jako to dělám Kubovi. Ale i tak. Jsem šťastná, že můžu být s ním. "Nemůžu….už prostě nemůžu…" pokračuje. "Už to nevydržím. Vidět tebe a Kubu. Spolu. A já se tě nesmím ani dotknout. Už to nevydržím. Tohle ne. Jediná holka, po které mé oči slídí jsi ty. Copak mi stále nevěříš, že jsem se změnil?" spustí.
"J-já, nevím. Nejde to po tom, co jsem viděla na základce. Jak ses choval. Kolik holek jsi měl za den."
"Ale to je minulost!"
"Říkáš ty," namítnu tiše. Vzdychne.
"Prosím," obejme mě a přitiskne k sobě. Po tváři se mi kutálí slzy. Opatrně mě od sebe odtáhne a jemně políbí. Je to opravdu krásný polibek, s člověkem, kterého miluji. Ale nemohu se zbavit pocitu, že někoho podvádím. Tato starost se mi ovšem zanedlouho vyžene z hlavy a já se tomu poddávám víc a víc. Pak už nic nevnímám, jen sebe a Matěje. Ty motýlky, co mi poletují v břiše. Ten pocit. Jakmile se od sebe odtáhneme, abychom se nadechli, sklopím hlavu a pohled zabořím do země. Matěj mi ovšem vezme jemně bradu a hlavu mi zvedne. Zarudlé oči od pláče a rozmazaná řasenka. To musí být pohled. Řasenku mi palcem setře a opět mě políbí. Nemohu mu vzdorovat. Na to ho až příliš miluji.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AnimeStar AnimeStar | Web | 10. března 2010 v 21:04 | Reagovat

jj, btw zistila som,že je zo mňa Morning Musume freak 8-O

2 Iw o(^__^)o Iw o(^__^)o | Web | 11. března 2010 v 15:30 | Reagovat

Koment,ktorý napíšem,bude zrejme krátky,nemám teraz veľmi dobrú náladu...
Každopádne,časť sa mi páčila,hlavne tá rozkošná pusa na nos ^^ Podľa mňa je roztomilé,ak si z človeka strieľajú,občas je to veľmi zlaté♥
Trocha mi bolo Mateja ľúto,ľudia sa predsa naozaj menia,či nie?Nech bol v minulosti aký bol,prelietavý,koketný,možno je teraz vážne iným človekom.Neviem,mám z toho divný pocit...Preto sa teším na ďalšiu časť,ako to skončí♥

3 Yuki-chan...SB Yuki-chan...SB | Web | 12. března 2010 v 15:02 | Reagovat

velmi pekne... som zvedava jak sa to skonci... ^^

4 AnimeStar AnimeStar | Web | 14. března 2010 v 21:43 | Reagovat

od Koda Kumi mám najradšej hands 8-) ktorý song máš od nej ty najradšej? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama