5. Šťastná

15. února 2010 v 17:46 | LuciQ |  >>Jedině On<<
Tááák další kapitola XD. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale neměla jsem na to náladu a byla jsem líná to sem dát xD.




Právě sedím na svém místě u okýnka a dívám se na přírodu kolem školy. Zajímá vás, jak jsme se dohodli? Asi ne, že? To je jedno, stejně vám to řeknu. V 16.59 pojedeme, teda alespoň já, od sídliště a jedeme na Barrandov. Není to moc daleko a není to tam ani drahé. Markéty jsem se ještě neptala, ale s tím jejím výrazem, kterým mě provází celou tu dobu co cestuje k nám do lavice, myslím, že odmítne.
"Ahoj. Nechtěla bys jít dneska v 5 se mnou a s kámošem ze základy zajet na plavání?" vybalila jsem to na ní rovnou.
"A-ahoj. Já, promiň, ale ne," nejistě se usmála. Nadzdvihla jsem obočí.
"Copak?"
"Potkala jsem báječného kluka," usmála se. Přímo zářila.
"Vážně? Tak to je skvělý! Přeju ti to!" Tato slova jsem vážně myslela upřímně. Nevíte, čím vším si Marky prošla. Byla jsem ráda, že si někoho našla. Jen, aby z toho pak nebyla zklamaná, kdyby jí odkopl hned po tom co by se dozvěděl, že jí do postele prostě nedostane. Marky je nedobytná.
"Je vážně skvělý! Hodný, milý, pohledný, zkušený.." Zkušený. Áha. Ale když je hodný a milý, možná to nebude takový ten namachrovaný frajírek s pilotkami. Doufám, že ne.
"Dobře, tak to nevadí, jde nás stejně dost," ujistím ji po jejím výkladu jak super a bezvadného kluka si našla. Jen se usmála a připravila si věci. Před tím než začala hodina jsem si popovídala se spolužáky. Ještě jsem neměla tu možnost. Očividně si všichni prázdniny užili. Holky strávili skvělý romantický Silvestr, a někteří kluci také. Většina ho však strávilo jako vlk samotář. Nechápala jsem to. Kluci v naší třídě byli velmi krásní a to nemluvím o jejich vlastnostech. Jediný kdo z naší třídy hulil, byl asi Macháček, s kterým se nikdo nebaví a beďarů má všude dost. Ovšem holky za ním lítají jako vosy na med. Nechápala jsem to. Z mého přemýšlení mě však vyrušil zvonek oznamující začátek hodiny.

Vyšla jsem z budovy školy a rozloučila se s Marky.
"Tak si to užij," popřála jsem jí a zamířila na autobusovou zastávku.
"Ahoj," ozval se za mnou hlas. Překvapeně jsem se otočila.
"Matěji? Ahoj. Co tady děláš?" zeptala jsem se ho s úsměvem. Všude milá překvapení.
"Nešel jsem na oběd. Dostal jsem hlad tak jsem tady vystoupil a šel si něco koupit. Ty chodíš sem do školy?"
"Jo," přikývla jsem.
"Tak to je skvělý!" usmál se. "Mám to při cestě." Jo, to už jsem pochopila. Právě mi jel autobus. Skvělý, 3!
"Jedem?" zeptal se.
"No ještě aby ne!" usmála jsem se a už jsme lezli do autobusu. Celou cestu mezi námi panovala ticho. Ale takové to příjemné. Dívala jsem se ven z okna na ubíhající krajinu a při tom jsem myslela na něco úplně jiného. Myslím, že Matěj dělal to samé, s tentýž úsměvem na rtech. Užívala jsem si tuhle chvíli. Pohodlně jsem se opřela o sedadlo a nechala se tím vším unášet. Málem jsem ani nezaregistrovala konečnou zastávku. Z mého zasnění mě vytrhl až něčí dotek. Takový krásný a hřejivý. Podívala jsem se na toho dotyčného. Nebyl to nikdo jiný než Matěj. Usmála jsem se a nechala se jím vést. Nevěděla jsem vůbec co dělám. Nechala jsem se zcela unést tou krásnou atmosférou a pocitem, že právě teď jsem s člověkem, kterého miluji. Ale já….miluji ho více než Kubu? Nemožné! Tak proč si stále pokládám tuhle otázku? Celý večer, celé dny mi leží v hlavě. A stále ta samá odpověď. Kuba, je ten koho miluji a ten s kým mám být. Ale je tomu tak? Nenalhávám si to jenom? Abych se uklidnila? Abych unikla? Unikla před tím co se stane až opustím Kubu před Matějem, který jak předpokládám mi dříve či později zlomí srdce kvůli nějaké jiné?!
"Jsme tady," vyrušil mě Matěj. Jsem ráda, že to přerušil. Nevím kam bych až došla. Jen jsem se na něj usmála. "Jedeš na to plavání?" zeptal se.
"Jo," přikývla jsem.
Usmál se. "Tak to je dobře. Mám pro tebe přijít?" zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou. "Nemusíš. Vždyť to máš kratší k hotelu," namítla jsem. Zavrtěl hlavou.
"Budu tady ve 45," usmál se. Vzdychla jsem a zadívala se na zem. Matěj mi však vzal bradu mezi palec a ukazováček a zvednul ji. "Chci využít každé chvíle, kdy jsem s tebou. Teď mi tě přebral Kuba," usmál se. Překvapeně jsem se na něj podívala. Stále je to pro mě překvapení. Takový nikdy nebyl. Alespoň si to nepamatuji. Jen jsem kývla a zašla do vchodu. Při čekání na výtah jsme se na sebe s Matějem usmívali. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře výtahu, zmizel mi z dohledu. Otevřela jsem dveře do bytu. Mamka ještě nebyla doma. Díky bohu, neměla jsem náladu na ty její veselé řeči.
Bylo něco málo po 15.00, když jsem si začala balit věci. Už jsem se tam docela těšila, nechtěla jsem trčet doma. A úplně jsem zapomněla na jednu věc. Zavolat Kubovi. Nevěděla jsem, co mu říci, ale asi pravdu. To pochopí a doufám, že mi důvěřuje. Vytočila jsem jeho číslo.
"Ano?" ozval se. Myslím, že měl radost.
"Ahoj Kubo," ušklíbla jsem se.
"Ahoj Carol. Proč mi voláš? Nechceš někam jít?" kladl mi jednu otázku za druhou.
"N-ne," zarazila jsem ho. "Chtěla jsem ti říct, že dnes jsem domluvená s Martinou na plavání."
"Jen vy dvě?" zeptal se nevěřícně. A ta radost z něj také vyplynula.
"No, ještě Dominik a Matěj." Hádám, že i přes telefon poznal jak rudnu. Chvíli mlčel.
"Dobře," ozval se opět veselým tónem. Překvapeně jsem se na mobil zamračila.
"Nevadí?"
"Ne." Určitě se usmál.
"Dobře. Tak si dnešní den užij," usmála jsem se a jakmile řekl: "Ahoj. Ty taky," jsem to zavěsila. Tak to bychom měli.

Přesně, ano přesně v 16:45 někdo zazvonil. Asi víte kdo to byl.
"Už jdu," odpověděla jsem, vzala tašku, navlékla na sebe bundu, boty a vyšla. Schody jsem brala po dvou, chtěla jsem být rychle dole. Tolik jsem se těšila. Ale…ale ne na plavání, nebo na Martinu..ani Dominika. Těšila jsem se na Matěje. I přes to, že jsem s ním byla před několika málo hodinami, jsem chtěla být stále s ním. Strašně se mi po něm stýskalo. Nudila jsem se bez něj. Matěj dokázal do mého srdce vecpat radost a zábavu. Když jsem s ním, teprve pak se dokážu pořádně bavit. Že nevím co to je? Vím… láska? Ano. Ale to už přeci moc dobře vím! Říká se, že láska si nevybírá. To teda rozhodně ne, ale když…mé srdce je rozpůleno na 2 půlky. Jedna patří Kubovi a ta druhá…Matějovi. Ale on o tom neví, a to je dobře. Jakmile by to věděl, jsem si jistá, že by toho využil. Možná si to čtete a ptáte se. Sakra, proč mu nezkusím uvěřit? Proč mu nedám šanci? Na tohle se ptám i já sebe. Ale jsem…nebo spíše byla a to se mi teď vrátilo..v téhle věci. Strašně paličatá. Jakmile si něco usmyslím, nehnu se od toho, splním to. A já jsem si slíbila, že se před Matějem uzavřu. Nenechám ho, aby mi vzal své srdce. Ovšem to jsem sama sebe zklamala. Vzal mi ho tak jednoduše….nemusel nic dělat. Skoro nic…stačilo se pousmát..podívat se mi do očí…letmo se mě dotknout a konec. Proto…proto je tohle silnější. Tohle musím splnit….neuvěřit mu…neskočit mu na to jako před lety….Ale dělá se to velmi těžce…jako by v tom Kuba vůbec nehrál roli. Nebo…je to jen maličká figurka ve hře, kterou použiji pro své vlastní dobro…využiji jí. Ale…nemusí to tak být. Třeba si to jen tak říkám, ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Kuba je ta hlavní figurka. Která vše ovlivňuje. Možná…
"Ahoj!" objali mě jeho velké ruce. Usmála jsem se.
"Ahoj."
"Jdeme, za minutu nám jede autobus. Domluvil jsem se s Marťou a Dominem," usmál se, čapl mě za ruku a táhl na autobusovou zastávku. Opět ticho. Opět to příjemné. Jak to, že tohle s Kubou nejde? S Kubou nejde spousty věcí. Moc si toho neříkáme. Nesvěřujeme se. Je to špatné?
"Nad čím dumáš?" zeptal se Matěj sedící vedle mě. Až teď mi došlo, že mě celou dobu upřeně pozoroval. Usmála jsem se. Proč mu neříct pravdu, že?
"N.." Ne! Blbá. Takhle přeci zruším svůj slib. Jsem blbá! Blbá, blbá! Proč je mi s ním sakra tak dobře?
"Nad vším možným," nervózně jsem se usmála.
"Co se děje?" očividně to poznal. Sakra! Proč on? Proč zrovna on ve mně čte jako v otevřené knize?
"Jak to, že zrovna ty, ve mně čteš jako z otevřené knihy?"
Usmál se. "To nevím. Prostě…připadá mi, jako bych tě znal už od narození."
Jen jsem zavrtěl hlavou a odvrátila od něj hlavu.
"Co se děje?" ozval se znovu. Nemůže mlčet?!
"To si nechám pro sebe," odpověděla jsem stále s klidem. Už jsem vám říkala, že jsem velice výbušná? Ne? Ale to už jste asi poznali, co?
"Ahoj," ozvali se hlasy Martiny a Dominika.
Usmála jsem se na ně. "Ahoj." Byla jsem opravdu šťastná. Jela jsem si zaplavat s nejlepší kamarádkou, s klukem, kterého miluji a s kamarádem.
"Kde máš kamarádku?"
"Nejela. Měla lepší plány," ušklíbla jsem se. Martina kývla hlavou a usmála se.
"Znáš ho?" ptala se.
Zavrtěla jsem hlavou. "Teprve dnes mi o něm řekla."
"Aha. A co o něm říkala?"
"Samé chvály, samozřejmě," ušklíbla jsem se. "Jen, aby se za tím báječným klukem neschovával nějaký cassanova."
Martina kývla hlavou. "Možné to je. Je do něj hodně zblázněná?"
"Jo," přikývla jsem. Nemohla jsem necítit upřený Matějův pohled.
"Tak to doufejme, že to cassanova nebude," pověděla Martina. Jen jsem kývla.
Celou cestu jsme si stěžovali na školu a učitele. Já ani neměla na koho, na škole se mi líbilo a učitelé oproti těm na základce, věřte nebo ne, byli lepší. Ale Dominik s Matějem si stěžovali co jen to šlo. Z autobusu jsme nasedli na tramvaj a pak jsme jeli kousek autobusem.

"Fajn, tak se setkáme u kruhů," navrhla Martina, když jsme se šli převléct do kabinky. Všichni přikývli a my se rozešli.
Lehce jsem se osprchovala vodou a společně s Martinou vyšla do areálu. Tašky jsme si dali do poliček a vyhlíželi kluky. Jak jsme tušili, už tam byli. Právě doslova vylétali z kruhů. Kruhů..to je takový ten tobogán, kde sedíte na takových kruhách. Chápete? Jo? My akorát jezdíme bez kruhů..je to tak rychlejší a v tom širokém prostoru se můžete otáčet jak chcete. Akorát s kruhy to s vámi více hází.
Málem mi vypadly oči z důlku, když jsem uviděla Matěje. Viděla jsem ho už na základce, ale to už je několik málo let. A teď vyrostl. Tam dolů jsem se mu ani moc nedívala, nejsem přeci perverzní, že? Upoutalo mě jeho svalnaté břicho. Až když jsem uviděla jeho úšklebek, jsem si uvědomila, že na něj zírám s otevřenou pusou. Rychle jsem ji zaklapla, usmála se a vydala se na kruhy. Ucítila jsem za sebou jeho dech a věděla, že se stále šklebí. Ts.
"Vážně jsi vyrostla do krásy," pošeptal mi do ucha. Zrudla jsem. Blbec! Přidala jsem do kroku..a ovšem. Nebyla bych to já, kdybych nezakopla a neřítila se k zemi. Naštěstí mě zachytili jeho velké ruce. Postavila jsem se a s "díky" si stoupla do fronty. Bože, to se opravdu mohlo stát jen mně. Ani jsem se neodvážila se na něj otočit. Stále jsem svůj pohled soustředila na tobogán a ani koutkem oka jsem nepohnula.
Jakmile se na "semaforu" objevila zelená, skočila jsem do tobogánu a jela. Byla jsem v zatáčce, když jsem uslyšela zvuk, jakoby někdo skočil za mnou. Ano byl to opravdu ten zvuk. Za mnou se objevil Matěj, chytl mě kolem pasu a přisunul k sobě.
"Matěji! Má se jezdit po jednom!" Teď mi ta trpělivost už vážně došla.
"To je jedno," pokrčil rameny.
"A co když náš chytí plavčíci?"
"Něco vymyslíme," usmál se. Sklopila jsem hlavu. Bože. To je fakt blbec. Ovšem netrvalo dlouho a slovo blbec jsem vyhnala z hlavy a místo toho myslela na něco úplně jiného. Ach jo, kdyby věděl, co se mnou jeho přítomnost dělá! I to zírání do tobogánu mi dalo práci, když jsem ho za sebou stále cítila. Přisunul si mě k sobě ještě blíž.
"Bacha, abys mě neudusil," trochu jsem ho odstrčila. Uchychtl se.
"No s tím tvým droboučkým tělem by to šlo lehce."
"Hm," bylo jediné co jsem ze sebe dostala.
Nějaká osoba ovládající mou mysl mě donutila se o něj opřít. Vážně jsem to nebyla já! Měli jsme štěstí, že si plavčíci všímali něčeho jiného a nás si nevšimli. Jakmile mě při dopadu pustil, doplavala jsem co nejrychleji ke schodům a vyšla z vody. Ale dalo mi to práci. Nejraději bych se ho chytla a už nikdy nepustila. To ale nejde.
Otočila jsem se a s pohledem upřeným na tobogán se dívala, celá nedočkavá, kdy se konečně objeví ti dva zbývající. Skoro jsem to nevydržela. Ten jeho pronikavý pohled. Tak jsem se snažila, abych se na něj nepodívala. Ovšem nedalo mi to. Kouskem oka jsem se podívala jeho směrem. Úsměv. Měl ho tak krásný.
"Jdeme ještě jednou?" ozval se hlas Martiny a já k ní ihned obrátila pohled.
"Jasně," usmála jsem se a už byla nahoře.
Ani jsem na ně nečekala, stejně jsem ho cítila těsně za zády a tak hned, jakmile se objevila zelená, jsem sklouzla a těšila se až budu z tohoto "tunelu" ven.
"Snažíš se mi utéct?" ozvalo se mi u ucha. Ihned se mi rozbušila srdce. Krev se mi nahrnula do obličej..ale tentokrát to nebylo plachostí..byla jsem pěkně naštvaná. Neodpověděla jsem mu, rukama jsem se pokusila zrychlit. On mi v tom však bránil. Jak si to vůbec může dovolit?!
Chytl mi ruce a přitáhl k sobě. Jakmile jsme "dojeli", táhl mě do koutu.
"Co si myslíš, že děláš?!" Už mě opravdu naštval.
"Co myslíš?!Nemůžu?!"
"Ne!"
"A proč?"
"Jestli sis nevšim, jsem zadaná a toho kluka miluji."
"Jo tak miluješ! Víc než mě?"
"Jasně že víc než tebe! To bych s ním nechodila!"
"To ti nevěřím," zavrtěl hlavou a přitáhl si mě více k sobě. Já ho opravdu zabiji. Kdyby alespoň nedělal tohle. Jakmile jsem mu nablízku, jakoby se můj rozum vypařil. Nedokážu myslet na nic jiného než jeho. A k tomu má na sobě jen plavky. Grr! "Nevěřím ti," pronesl tišším hlasem.
"Věř si čemu chceš." Ani ten chlad v tom nebyl. Nemohla jsem. Už jen chvilku a skočila bych mu kolem krku. Díky bohu, že se tam objevili Martina a Dominik.
"Líbí se vám to tu?"
"Jo," usmála jsem se a vyšla do schodů. "Teď půjdeme na ten normální, ne?" zeptala jsem se. Všichni přikývli. Opět jsem šla jako první a nemohla jsem necítit Matějův pohled. Pálil mě jako oheň. Připadalo mi, jako bych hořela. Co to se mnou dělá? Nevím, jestli by to takhle se mnou zacloumalo, kdyby to byl Kuba.
Rychle jsem vyšlapala schody a díky bohu byla zelená. Na nic jsem nečekala, skočila do roury a jela.
Zanedlouho jsem byla dole. Doplavala jsem ke schodům a čekala na ostatní. Jako první se vynořil Dominik, jako druhá Martina a poslední Matěj.

Celou tu hodinku a něco málo přes, jsme blbli jak v tobogánech tak v bazénu. Ukazovali jsme si, jaké kdo umí skoky a opakovali to. Oproti začátku, jsem se bavila. Vyklubal se z toho opravdu příjemný den a já si ho řádně užila. Zbytek jsme strávili ve vířivce. Těšila jsem se tam ze všeho nejvíce, tedy až na konci. Začínala mi být zima a tak jsem do vířivka běžela. Bohužel jsem uklouzla, ale naštěstí mě Matěj chytil. Jsem hloupá, že? Běhat….naštěstí měli plavčíci jiný problém. To by mi dali. Poděkovala jsem a pokračovala do kupodivu prázdné vířivky.
Matěj si sednul vedle mě a tak jsem si mohla vychutnávat, jak teplou vodu tak teplo jeho těla. Bylo mi příjemně. Možná, že jsem i trochu litovala, že jsem na něj ze začátku tak vyjela.
"Já…omlouvám se." Nedokážu to pochopit. Já jsem se mu vážně omluvila?!
"Za co?" nechápal.
"Jak jsem na tebe vyjela," zkoušela jsem mu to upřesnit. Oba jsme šeptali, nechtěla jsem, aby Martina s Dominikem něco věděli. Přece jen byl Kuba jejich kamarád. Tedy..alespoň to tak vypadalo.
"Jo, tohle. To je v pohodě. Spíš já se omlouvám," usmál se. "Neměl jsem..tak spěchat. Já vím, že chodíš s Kubou…ale…nedá mi to. Vždyť já vím, že..ho nemiluješ tak moc.."
"Teď to nebudeme řešit. Teď se nechci hádat."
"Nemusíme se hádat," zakroutil nechápavě hlavou.
"Prostě teď mlč," podívala jsem se na něj a on přikývl. Poté se usmál, jakoby se nic nestalo a pod vodou si mě k sobě přitiskl. Nemuseli jsme se ničeho bát, Martina s Dominikem měli něco lepšího na práci než si všímat nás. Alespoň, že někdo je šťastný.
I když já v téhle chvíli také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AnimeStar AnimeStar | Web | 16. února 2010 v 15:38 | Reagovat

AAA, Hangry & Angry mám aj ja rada  :-)Koda Kumi je moja najoblúbenejšia speváčka,mám slušnú zbierku jej albumov,dvd,photobookov,kalendárov a plagátov  ;-)

2 Simia Simia | Web | 16. února 2010 v 16:35 | Reagovat

Pěkné:)) Povedlo se ti to:))

3 Iw o(^__^)o Iw o(^__^)o | Web | 18. února 2010 v 15:17 | Reagovat

Fakt "komplikované",ak sama nevie,koho viac miluje...Nikdy som nič podobné nezažila,ale z rozprávania a čítania rôznych článkov či príbehov viem,že takáto "pestrá" paleta zmiešaných pocitov je vážne len príťaž,snáď je to ešte horšie ako nemilovať vôbec...
Vyrástla do krásy,to je milé :) Mňa by takéto lichôtky veľmi znervózneli,nikdy neviem,čo by som na ne odpovedala :)
Táto časť síce skončila celkom milo,ale nie príliš na pochopenie (aspoň pre mňa xD),takže poprosím ďalej ^^ ♥

4 Yuki-chan...SB Yuki-chan...SB | Web | 18. února 2010 v 20:12 | Reagovat

podarene... ^^

5 Yuki-chan...SB Yuki-chan...SB | Web | 20. února 2010 v 20:58 | Reagovat

ahojky...na mojom blogu triedenie SB... ^^ tak sa zapis ak chces...

6 Naoko Aimi Naoko Aimi | Web | 21. února 2010 v 8:00 | Reagovat

________@@@@@

___________@@@@@@@________@@@@@

________@@@________@@_____@@@@@@@

________@@___________@@__@@_______@@

________@@____________@@@___________@@

__________@@__________________________@@

____@@@@@@______@@@@_____________@@

__@@@@@@@@@__@@@@@@__________@@

__@@____________@@@@@@@________@@

_@@____________@@@@@@@@______@@

_@@____________@@@@@@@@____@@@

_@@@___________@@@@@@@_______@@

__@@@@__________@@@@@__________@@

____@@@@@@_______________________@@

_________@@_________________________@@

________@@___________@@___________@@

________@@@________@@@@________@@

_________@@@_____@@@_@@@@@@@@

__________@@@@@@@_____@@@@@@

___________@@@@@_@

______________________@

_______________________@

________________________@

________________________@

________________________@___@@@

________________@@@@_@__@____@

______________@_______@@@__@@

________________@@@__@__@@

______________________@

_____________________@

Pošli tuto Kytičku všem svým SB a lidem kteří pro tebe něco znamenají♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Když se Ti to vrátí 1x: Hledej nové SB !

Když se Ti to vrátí 2x: To je dobrý začátek !

Když se Ti to vrátí 3x: Jsi dobré SB !

Když se Ti to vrátí 4x: Zůstaň takové SB jaké jsi !

Když se Ti to vrátí 5x nebo vícekrát: Ochraňují Tě SB !

Za 4 dny dostaneš tento odkaz zpět od každého, kdo Tě má rád!!!

Když tento řetěz přerušíš, navěky zůstaneš smolařem!!!

Pošli to svým SB jestli je máš rád, jestli Tě mají rádi i oni pošlou Ti to zpět !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama