4. Tohle by nikdy neudělal

29. ledna 2010 v 19:38 | LuciQ |  >>Jedině On<<
Tak další kapitola x)..děkuji za komentáře i kritiky, ať vím v čem se zlepšit x))...Je to taková..no..příští kapitolu se budu snažit psát trochu vážnějc, jestli to teda umim, páč poslední dobou mám takovou náladu..ale to je tím, že vždycky odpoledne dělám s kamarádkami samé kraviny a pak večer poslouchám písničky co miluju a ty jsou většinou pomalé a takové smutné, takže mě chytna taková nálada... xD A tahle kapitola..je taková o ničem XD...ale i tak, doufám, že se kapitolka bude líbit x))



Těch pár dní do začátku školy uběhlo velmi rychle. S Kubou jsem chodila ven a někdy k nám přišel na návštěvu. Rodiče si všimli, že se máme rádi, ale jelikož mě znají, neřešili to. Měla jsem se moc dobře a byla jsem šťastná, jen..připadala jsem si, jakoby mi kus sebe chyběl. Takový malý kousíček. Matěj se ani jednou neozval a vůbec jsem ho nevídala. Když k nám měli přijít na návštěvu, přišla jen jeho mamka. Každopádně byl se mnou Kuba a díky němu jsem to tak nějak přehlížela a zapomínala na to. A teď? Oblékám si na sebe všechno možné, aby mi nebyla zima a pádím do školy. Docela se tam těším, na spolužáky. A na svou kamarádku Markétu. Neviděla jsem ji dlouho, protože už před Vánoci odjela na hory. Ve třídě se bavím se všemi, teda kromě těch co o to nestojí. Máme velmi přátelskou třídu. Jsem ráda, že jsem si vybrala právě veřejnoprávní. Chodila tam moje kamarádka a mí příbuzní chodili na Trivis, což je ta samá akorát je placená. Nastoupila jsem do autobusu, který jsem stihla jen tak tak a sedla si na volné místo. Musím říci, že už se mi začínalo stýskat po hláškách našich učitelů.
"Karol!" uslyšela jsem hlas mé kamarádky.
"Ahoj Marky!" vrhla jsem se jí kolem krku. "Jak ses měla?" zeptala jsem se jí.
"Dobře. Bylo hodně sněhu, a to nebylo hodně dlouho," usmívala se. Celá zářila.
"Koukám, že svítilo sluníčko," uculila jsem se při pohledu na její opálený obličej. Jen kývla.
"A co ty? Co dárky? Nenudila ses tu beze mě?" vyptávala se. Usmála jsem se.
"Ve škole ano, ale o prázdninách ani ne," nevině jsem se usmála. "Potkala jsem kamarády ze základky," vysvětlila jsem jí. Usmála se.
"Podrobnosti," zavelela a obě jsme se zasmály. Sedly jsme si do naší lavice u okna a já povyprávěla co se za celé prázdniny stalo. Nevím proč, ale měla z toho pěkný záchvat smíchu. Vyjeveně jsem se na ní dívala.
"Co je na tom tak směšného?"
"Všechno." Aha. To je hezká odpověď. Po škole jsme se rozloučili a já jela domů. Vystoupila jsem na náměstí, protože jsem jela 14 a ta jeda někam jinam. Podívala jsem se na místo, kde byl největší hluk. Usmála jsem se. Byla tam Martina s Dominikem. Vydala jsem se tedy po přechodu na druhou stranu. Jak jsem spěchala, nevšimla jsme si ledu před chodníkem. Uklouzla jsem a už jsem padala. Raději jsem zavřela oči. Čekala jsem tu bolest….ale nic. Otevřela jsem oči a uviděla jsem krásnou usmívající se…no spíše šklebící se tvář.
"Matěji!" vydechla jsem překvapeně.
"Nikdo jinej," zazubil se. "Zase máš ty boty, co příšerně kloužou?"
Ušklíbla jsem se. "To víš, chtěla jsem si zavzpomínat na staré časy." Aby jste rozuměli, na základce jsem měla podobné kozačky a ty strašně klouzaly. Několikrát jsem i spadla. "Jak to, že ses mi neozval?" vyjela jsem hned na něj.
"Eh, já, promiň……neměl jsem čas, musel jsem se učit a tak víš…" drbal se za hlavou.
Usmála jsem se. "Nějaká holka co?"
"N-ne!" zamítl hned. "Prostě jsem vůbec neměl čas," postavil mě na nohy. Jen jsem kývla. "Slibuji, že teď se ti budu ozývat každý den," ušklíbl se.
"Fajn," zasmála jsem se a společně jsme se vydali k Martině a Dominikovi.
"Ahoj!" skočila jsem Martině kolem krku, hned jak jsme k nim došli.
"Ahoj!" radostně vykřikla. "Jak to, že ses neozvala?" zeptala se mě naoko naštvaně. Provinile jsem sklopila oči na zem.
"Já..promiň. Víš měla jsem teď hodně práce.." nevěděla jsem co jí říct a navíc jsem na sobě cítila pobavený pohled Matějovi. Oplatila jsem mu vražedným pohledem.
"To nevadí," zasmála se Martina. "Ahoj Matěji, tebe jsem taky dlouho neviděla," usmála se na něj a objali se. Uviděla jsem Dominikův žárlivý pohled a musela se zasmát. Když žárlil, vypadal opravdu vtipně.
"Ahoj," usmál se na ní.
"Nechcete s námi jít dneska do kina?" zeptala se najednou Martina.
"Já..nemůžu. Dneska k nám jde..Kuba," přiznala jsem a zčervenala.
Martina i Dominik se na mě překvapeně dívali. Nevěděla jsem co jím říct. Vlastně věděla, ale nějak jsem nemohla říct ani hlásku. Krve jsem měla v hlavě tolik, že jsem ani nevěděla jak se vyslovuje "a".
"Karol s ním chodí," vysvětlil jim za mě Matěj. Nemohla jsem si nevšimnout tónu jeho hlasu, když to říkal. Dominik se pobaveně uchechtl a Martina skákala radostí.
"Vážně?! Tak to ti přeji! Kuba je skvělý kluk! Moc se k sobě hodíte!" vykřikovala. Usmála jsem se. To už dávno vím.
"A tobě to vadí, že?" zeptal se tiše Dominik Matěje. Přesto jsem to slyšela. Já zkrátka slyším všechno. Víte, já mám strašně vyvinutý sluch….to měla být ironie…..slyším jen to, co chci. Matěj od něj odvrátil hlavu a nepatrně kývl. Úsměv z tváře mi na chvíli zmizel. Už asi chápu, proč se neozval….To je blbost. Já bych mu na to fakt skočila. Jsem blbá, co? Dělá ze sebe chudáka, ale stejně je to ten děvkař, kterou má každou holku, kterou chce. "A já si říkal, že je to nějaký divný. Už pěkně dlouho jsi neměl žádnou holku," pokračoval. Ztuhla jsem. Cože? Matěj a nemít žádnou holku? Tak to je něco! Překvapeně jsem se na něj podívala. Odpovědí mi byl jen úsměv. Sklopila jsem hlavu a čekala než přijede autobus.
"Na tom kině, se domluvíme jindy….nebo…mohli bychom zítra. To trénink nemám, mám ho až pozítří. A nevadilo by, kdybych vzala kamarádku? Teda ještě nevím jestli by šla, ale zkusím se jí zeptat," nadhodila jsem. Martina horlivě přikyvovala. "Tak já jedu, vy asi čekáte na 9 co? Tak se mějte," usmála jsem se na ně a běžela do autobusu. Když jsem se otočila, abych byla čelem ke dveřím, vrazila jsem do něčí hrudi. "Prom….Matěji?"
"Jedu s tebou," usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a kývla. Jelikož byl autobus narvaný, mačkali jsme se na sebe. Sundala jsem si tašku a pokoušela se něčeho chytnou, ovšem nic jsem neměla na dosah.
Podívala jsem se na Matěje. "Nevadí ti, když se tě chytnu? Jinak spadnu, nemám se ho čeho držet," potichu jsem se zasmála. Usmál se a kývl. Chytla jsem se ho za bundu, a když jsem při zatáčce málem spadla objala jsem ho kolem pasu a hlavu zabořila do jeho bundy. Ale byla jsem ráda, že se na sebe tak lepíme. Konec konců, těch několik dní se mi po něm stýskalo, tak teď si ho můžu užít. Když se otevřeli dveře a oznámilo to, že je to konečná, vzala jsem si tašku a společně s Matějem jsme došli před vchod. "Díky za doprovod," usmála jsem se.
"Pro tebe všechno," zazubil se. Dal mi pusu na tvář a odešel. Chjo, to je strašná situace. Začínám si to pomalu uvědomovat….to, že ho stále miluji jsem si uvědomila už dávno, ale to….
"Karol!" vyrušil mě hlas.
"Ahoj Kubo!" usmála jsem se a objala ho. "Co tu děláš tak brzy?" Kuba měl končit až za hodinu.
"Nemohl jsem to bez tebe vydržet, tak jsem utekl z těláku," zazubil se a políbil mě. Usmála jsem se. Lepšího kluka jsem si nemohla přát.
"Ahoj Kubo!" uslyšeli jsme hlas mé mamky, když jsme vešli do bytu.
"Mami?! Co tady děláš?" vyjekla jsem.
"Dneska jsem byla na úřadě, tak mě pustili z práce dřív," vysvětlila mi. Jen jsem kývla. "Co máte v plánu?" ptala se nás. Jen jsem pokrčila rameny.
"Napadlo mě třeba kino," ozval se Kuba.
"Ahá. A jaký film?" ptala se dál mamka, když jsme si sundávali oblečení.
"Zatím nevím, musím se podívat co všechno tam dávají."
"Jestli chcete, zamluvím vám místo."
"To je dobrý, my si ho zamluvíme sami," namítl. Mamka se jen usmála a zmizela do kuchyně.
"Tak na co chceš jít?" zeptal se já zapnula počítač. Jen jsem pokrčila rameny a sedla si na židli. Vlastně ne na židli, jelikož byla obsazená sedla jsem si na Kubu.
"Máš špičatej zadek," upozornila jsem ho a s úsměvem se vrátila k obrazovce.
"To nevadí," mávl rukou a zazubil se.
Vybrali jsme nějakou romantickou komedii. Ani nevím jak se jmenovala, vůbec jsem to nevnímala. V hlavě jsem měla jen Kubu a Matěje. Ach jo, to je tak nespravedlivé. Proč zrovna já musím být v takovéhle situaci. Myslím, že nejsem sama, kdo si tohle prožil. Je to něco příšerného. Mám sto chutí se svým životem skončit. Ale to nejde.
Když jsme byli v půli cestě na autobus, zazvonil mi v kapse mobil.
"Ano?" přijala jsem hovor.
"Carol? Prosim tě, můžu na chvíli k tobě?" ozvala se Martina. Její hlas se třásl, dělala pomlky a byli slyšet její vzlyky. Zamračila jsem se.
"Děje se něco?" zeptal se Kuba.
"Nevadilo by, kdyby s námi šla i Martina? Není jí dobře."
"Ne vůbec ne," usmál se. "Ale máme zamluvená místa jen pro dva," zamračil se.
"Tak zavolej mámě, ať to přeobjedná," poprosila jsem ho. Jen kývl a už vytáčel máminy číslo. "Dobře, za chvíli budeme u Barbory tak tam čekej na zastávce a vlez do 3. Jedeme do kina a ty jedeš s námi," vysvětlila jsem jí.
"Dobře, děkuju," ozvala se a zavěsila. Oddychla jsem si. Chudák holka, zajímalo by mě, co se jí stalo, protože to vypadalo jako něco strašného.
"Hotovo," usmál se Kuba a ruku v ruce jsme nastoupili do autobusu. Sedli jsme si na 2 volná místo, před námi byly ještě 2.
"Co se stalo?" ptal se Kuba. Jen jsem pokrčila rameny.
"Možná něco s Dominikem," napadlo mě.
Kuba zavrtěl hlavou. "To je nemožné. Dominik by jí nic neudělal a už vůbec ne, že by jí podvedl. Ve škole od sebe odháněl všechny holky a ni jednu u sebe nenechal víc jak na metr," zasmál se. Usmála jsem se.
"Omlouvám se, že vám kazím večer," ozvala se Martina a my se na ní podívali. Vypadala…..hrozně. Zarudlé oči, a i když měla půlku vlasů pod čepicí, ta druhá půlka vypadala strašně. Zacuchaná..neupravená…Vzala jsem jí za ruku a stáhla na protější sedadlo. Sedla jsem si vedle ní.
"To nic. Co se stalo?" zeptala jsem se. Do očí jí vyhrkly slzy.
"To Dominik…on…." Někdo zaklepal na okno. Podívala jsem se a tam byl Dominik. Vypadal velmi zadýchaně, asi běžel,aby stihl alespoň zaťukat, když ne vejít. A..v očích měl bolest a lítost. Tázavě jsem se na Martinu podívala. "Viděla…jsem…ho….s…jinou," dořekla a hlavu si dala do klína.
Pohladila jsem jí po vlasech. "A jsi si jistá? Nevypadal, že by ti chtěl ublížit."
"Já je viděla!"
Vzdychla jsem a podívala se na Kubu. "Marti, ale to není možný. Dominik by tohle nikdy neudělal," řekl jí to co mě.
"Jak vidíte, udělal," vzlykla.
"Já si myslím, že ne. Vždyť si ho sama viděla. Jak vypadal….určitě to tak nebylo..špatně sis to vyložila," zkusila jsem. Martina však jen zavrtěla hlavou. Je tak paličatá!
"Vím co jsem viděla," namítla.
Bylo mi jich obou moc líto. A podle toho pohledu si opravdu myslím, ne já to vím, že to tak nebylo. Nebo možná bylo, ale ta holka ho přepadla. Jak řekl Kuba, Dominik by tohle nikdy neudělal. Když na základce chodil s nějakou holkou, nikdy jí nepodváděl. A to vám říkám pravdu. Nikdy.
"Dobře. Tak teď půjdeme do toho kina, dáme si popkáč a ty na to všechno zapomeneš, jasný? Nechci vidět, žádnou smutnou a uplakanou tvář. Budeš se bavit. Ne, my se budem bavit. Všichni. Od toho tam jdeme, ne?" povzbudivě jsem se na ní usmála. Slabě se usmála a kývla.
"Díky," objala mě. Věřili byste, že jsem mladší než ona?O rok..
Cesta proběhla v klidu. Smáli jsme se a normálně bavili. Jen, když jsme Martině oznámili, že jdeme na romantickou komedii, naštvala se. Ne, nezměnila se. Byla stále tak urážlivá jako dřív. Musela jsem se pro sebe usmát. Alespoň někoho jsem znala. Vím, že by teď raději uvítala nějaké akční filmy nebo horory, ale když jsme si to už zaplatili a zamluvili si místo…Doufám, že se ta věc s Dominikem vyřeší.
Celý film jsem opět nevnímala. V hlavě jsem měla jen otázku: Proč? Život je tak nespravedlivý! Já vím, já vím, říkala jsem to už hodněkrát…..ale je to pravda!
"Konec," ozval se Kuba a vytrhl mě tak z přemýšlení. Podívala jsem se na Martinu sedící vedle mě. Tvář měla mokrou od slz a oči zarudlé. Vypadala stejně jako předtím.
"Vždyť to měla být komedie!" vykřikla. Tázavě jsem se otočila na Kubu.
"Ty ses na to nedívala co?" ušklíbl se. Nevině jsem se usmála. Uchychtl se a vzal mě kolem pasu.
"Něco jsem říkala, Marti," napomenula jsem jí.
"Já vím, já vím, ale to je z toho filmu!"
"Fajn," vzala jsem jí za ruku a společně jsme se vydali do rušné Prahy. Na nějaké nákupy jsme ani nemysleli, proto jsme rovnou zamířili na tramvaj. Stihli jsme jí jen tak tak. Vystoupili jsme na Lihovaru a tam jsme přestoupili na autobus, který nás zavezl k mému paneláku. Ne až k němu, ale stačilo jen projít hřiště. Celou cestu jsme ani nepípli. Bylo tam strašně ticho, až trapné. Svůj pohled jsme věnovala krajině, míhající se za okny. Už dávno jsme si uvědomovala, jak jsou ty lesy a louky plné květin krásné. Jsem ráda, že žiji zrovna v České Republice a ne někde v USA, jako třeba New Yorku.
"Marti!" vyrušil nás hlas…Ten hlas patřil Dominikovi. Překvapeně jsem se na něj podívala. Vypadal stejně jako před tím. "Prosím, nech mě ti to vysvětlil," mluvil přerývavě. Chudák, byl hodně udýchaný.
"Ne!" Tak tvrdohlavá…
"Prosím. Vůbec nevíš jak to bylo!" Vzala jsem Kubu za ruku a odtáhla ho stranou.
"Jak myslíš, že to dopadne?" zeptal se mě.
"Úplně jasně. Skočí mu kolem krku," usmála jsem se. Otočili jsme se a…jak jsem říkala. Sevřena v jeho objetí se musela cítit skvěle. Nasvědčoval tomu její úsměv na rtech. Kuba mě objal a políbil do vlasů. Byla zima, ale mě přesto Kubovo objetí krásně hřálo. Zima mi vůbec nebyla. Teď si myslím, jaké to mám štěstí. Ale jindy…si přeji zemřít. Tak tohle bychom měli. Alespoň, že ti dva si to vyříkali. Ale i přes to, se nemají moc dobře. Před rodiči to musí tajit. Nesmí se sebe ani dotknout. A musí se k sobě chovat tak jako kdysi. Odtažitě. Křičet na sebe za každou kravinu. Nebo se to možná změnilo. Chovají se k sobě normálně, a mamka s tátou si myslí, že konečně dostali rozum. Taky možnost….Já bych si to ale nedovedla představit…tajit svou lásku…Martině to ve škole moc nešlo, už tehdy mi připadalo něco divně, i když jen velmi málo. V tu dobu se to vše teprve rozjíždělo.
"Tak myslím. Že kino se zamítá," přišla za námi Martina. Jen jsem kývla a Kuba vůbec netušil o co se to jedná. Taky to vědět nemusel, myslím, že by neměl nic proti, ale i tak…raději o tom pomlčím.
"Co třeba plavání?" navrhla jsem.
"Bezva! Půjde i ta tvá kamarádka?"
"Zeptám se jí," usmála jsem se. Martina jen kývla hlavou. "A v kolik? A kam?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iw o(^__^)o Iw o(^__^)o | Web | 30. ledna 2010 v 14:29 | Reagovat

Ja milujem pomalé pesničky :) je pravda,že vďaka nim je moja nálada taká aká je,ale aj to k tomu patrí :)
Jeeej,sneh ^^ (:-D) Aj ja mám také čižmy,ktoré sa strašne šmýkajú,ale dávam pozor,aby som nespadla :D Aj keď je pravda,že občas to nevyjde :-D
Jaké je to od Mateja milé,pýta sa,či u môže chytiť :) Akoby si pýtal povolenie ^^
Rada by som videla výraz Kuba/u xD,ako satváril,keď sa zhovárali o tom kine a to nič netušil xDDD Plaváreň je lepší nápad :) Teším sa ♥

2 Iw o(^__^)o Iw o(^__^)o | Web | 30. ledna 2010 v 14:29 | Reagovat

Ehm,hrali sme basketbal,dostala som s loptou po prstoch a nemohla som ich narovnať :D Nakoniec ostali narazené ;D

3 Iw o(^__^)o Iw o(^__^)o | Web | 31. ledna 2010 v 15:21 | Reagovat

Nn,bolelo :D Ono vlastne ešte stále to bolí,jak inak,ale už menej :-D Navyše jeden z prstov som si spálila :D CHytila som ho do žehličky na vlasy,takže je z oboch strán trocha "opečený" xDDD

4 naposledy naposledy | Web | 3. října 2010 v 14:11 | Reagovat

Ahoj pls pomož mi najít lidi co sou na Trivisu,nebo jí dokončily fajn kdyby Trivis Praha,a dálkově návstavba nebo i na 4roky,jde mi o společné učení nebo odkoupení všeho co už nepotřebujou.Děkuju za pomoc.Pls odepiš na můj blog nebo E-mail uvedený na úvodní stránce moc děkuju.

5 MatAdvoke MatAdvoke | E-mail | Web | 14. července 2018 v 19:43 | Reagovat

Order Generic Finasteride Chewable Amoxicillin Viagra Rezept Apotheke  <a href=http://cialiviag.com>cialis tablets for sale</a> Viagra Generique Achat Propecia Half Hair Loss Cephalexin Compared To Amoxycillin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama