2. Setkání

20. ledna 2010 v 15:14 | LuciQ |  >>Jedině On<<
Tk zase takový název..dávám ho k hodně kapitolám XDD...tahle kapitola je kratší než ta minulá..





Když jsem se ráno probudila, ihned mi bleskla hlavou včerejší noc. Usmála jsem se. Takhle jsem se nepobavila už hodně dlouho. Byla jsem ráda, že mě vytáhli ven. Zvedla jsem se na nohy a přešla do obýváku, kde už se spokojeně mamka s taťkou dívali na televizi.
"Dobré ráno," pozdravila jsem a dala vařit vodu.
"Dobré," ozvali se oba dva najednou. Musela jsem se nad tím pousmát. Mám to ale štěstí, že se nehádají. Nechtěla bych teď zažívat jejich rozvod. Z poličky jsem vyndala můj oblíbený hrníček s logem našeho teamu a nasypala do něj pár lžiček granulovaného čaje. Jakmile se voda dovařila, zalila jsem ho. S hrnkem v ruce jsem se vrátila do pokojíku ke své postýlce a zachumlala se do teplé peřiny. Šáhla jsem po knížce, která hezkých pár dní, ležela netknuta na nočním stolku a rozsvítila lampičku. Žaluzie jsem měla zatažené a znovu vstát se mi nechtělo. Tak jsem si lampičku nasvítila na sebe a začala číst. Celé 2 hodiny jsem si četla zavřená ve svém pokoji a ani si nevšimla, že taťka odešel na Squash. Vyrušil mě hudba zvonícího telefonu.
"Haló?" volala mamka. Neslyšela jsem jejich rozhovor a ani mě to nijak netrápilo. O mamčiny telefonáty se nestarám. Ale..tentokrát….když telefonát skončil, přišla do mého pokoje a podívala se na mě pohledem, jako kdyby něco provedla.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
"Eh..už je ti 15, tak by jsi měla snášet dobře, kdyby nějaký chlapec spal s tebou v pokoji," vysvětlila. Nemluvím o té kapce co se objevila u mé hlavy.
"Jo. A co táta?"
"Ten to bude nést určitě dobře. Přeci jen jde o zkušenějšího a staršího chlapce, tak ten bude vědět co smí a co ne," snažila se nedát najevo svou obavu. Raději jsem jen kývala hlavou.
"A kdo to je?"
"Eh..znáš Potůcký?" Zarazila jsem se.
"P-Potůcký?"
"Ano," kývla hlavou.
Ou bože, vždyť to je přeci Kubova rodina! Srdce mi málem vylétlo z hrudníku. Začalo se mi těžce dýchat.
"Je ti něco?" strachovala se. Byla zjevně překvapená mou reakcí.
"N- ne, nic to není. Jsem v pořádku," uklidnila jsem jí.
"Dobře," kývla hlavou. "Budou tu kolem 16.hodiny," dodala a odešla do kuchyně.
Kolem 16. hodiny. Kolik je teď? Čtrnáct. Fajn.
"Karol, došla bys prosím do obchodu pro nějaké pečivo?" ozvala se máma z kuchyně. Vzdychla jsem.
"Jasně," kývla jsem, vzala si peněženku, bundu a vyrazila ven. Schody jsem seběhla po svých, na výtah se mi nechtělo čekat. Asi bych to nebyla já, kdybych venku hned u našeho vchodu do někoho nenarazila.
"Om-omlouvám se." Páni, ten je ale vysoký. "Eh," zarazila jsem se.
"Keri!" vykřikl a objal mě…že by radostí? Páni. On mě objal? Co se to s ním proboha stalo!? A říkala jsem před tím něco o tom, že mi srdce málem vyletělo z hrudníku a začalo se mi těžce dýchat? Zapomeňte na to! Až teď mi opravdu málem vyletělo! A dýchat? To jsem na 5 vteřin nemohla vůbec! Keri…hmm….takhle mi nikdo neřekl už hodně dlouho. Vlastně mi tak říkal jenom on, Dominik a ta jejich partička. No, ještě nějací učitelé…a i žáci. Fajn, říkalo mi tak hodně lidí! Ale jen do té doby, co byli na základce. Hm, tuším, že už asi víte do koho jsem to právě vrazila, že?
"M-Matěji!" Ten Dominik je asi vážně jasnovidec!
"Jak se máš?" usmál se.
"A-ale jde to," usmála jsem se. "Ty?"
"Páni, ty jsi vyrostla," očividně nechtěl odpovědět na mou otázku, "a to do krásy. A do jaké," skládal mi komplimenty.
"Eh, díky," začervenala jsem se. Páni, srazím se s klukem, kterého jsem milovala. On mohl mít každou holku na škole, byl to příšerný sukničkář. Hm, na tohle mu skočila asi spousta holek co?
"Páni, mě se tak stýskalo po tom našem povídání." Povídání?
"Povídání? Moc jsme si tedy nepovídali," namítala jsem.
"Ale co kecáš," skočil mi do řeči.
"To nebylo povídání, ale sexuální obtěžování," můj výraz v obličeji se jaksi maličko změnil. Už se chystal něco říct, nadechoval se, když: "Karol, jsi tam?" se ozvala moje mamka.
"Jo," otočila jsem se směrem ke zvonku a odpověděla.
"Tak to je dobře. Právě mi volala…."
"Já vím, už jsou tady," skočila jsem jí do řeči.
"No tak to je skvělé! Pusť je dovnitř!" naléhala.
"Tak mami běž, já půjdu s Karol někam…třeba do cukrárny," ozval se Matěj. Eh…
"To je skvělý nápad!" Představovala jsem si ty jiskřičky v jejích očích. "Aspoň si vzpomenete na staré doby co jste spolu chodili do školy!" křičela dál. Eh? Jak ví, že jsme spolu chodili do školy.
"Ale já ještě musím pro rohlíky," protestovala jsem.
"Ale prosím tě, pak tam dojdeš," navrhla hned.
Vzdychla jsem. To je život. Narazím do kluka, kterého jsem asi milovala a mamka mě s nim žene do cukrárny. Skvělé, že? O cestě do cukrárny, kterou mám od bytu asi 300 metrů jsme si povídali o samých kravinách. Až v cukrárně jsme se začali bavit o něčem jiném než časopisech, oblečení a já nevím čeho všeho. Byla jsem pěkně nervózní. Stále jsem se necítila v jeho přítomnosti tak jistá a skoro pořád jsem rudla. A on o tom věděl. Určitě mi to dělal naschvál, protože vypadal, že ho to mimořádně baví.
"Vážně si zkrásněla. I když na základce ti to taky vždycky slušelo," skládal mi jeden kompliment za druhým až jsem si na to začínala pomalu zvykat a moc jsem nerudla. "Víš, že jsem do tebe byl blázen?" řekne s úsměvem. Byl….
"Jo, včera jsem se to dozvěděla od Dominika," zdůraznila jsem slovo včera. Rozesmálo ho to.
"Tak to ti došlo rychle."
"A jak jsem to tehdy asi měla poznat?" usmála jsem se. "Mluvili jsme spolu málo a převažovalo sexuální obtěžování."
"Já tě neobtěžoval," nesouhlasil.
"Ne vůbec," zasmála jsem se.
"Ale jenom jednu dobu, pak jsem toho nechal," vyplázl jazyk. "Už jsem dospěl, víš," kýval hlavou.
"Fakt, jo? To doufám." Usmál se.
"Taky si do mě byla zamilovaná, že?" Podívám se na jeho usmívající se tvář. Jo a ještě pořád jsem se nenaučila se od tebe odmilovat.
"Ne," zavrtím hlavou a ucuknu pohledem.
Ušklíbne se. "Kecáš."
"Nekecám," odporuji.
"Já vím že jo," nenechá se odbít.
"Ty toho asi víš hodně," vypláznu na něj jazyk. Vytáčí mě. Stále na mě upírá své hnědé oči s úšklebkem na rtech. Asi si to náramně užívá. Moje rozpaky, když se naše pohledy střetnou, když mi skládá kompliment.
"Byla," pokrčí rameny a mně je jasné, že se dále nebude dohadovat. "Jsi strašná."
"Proč?" překvapeně se na něj podívám. Očím se raději vyhnu a na jeho tváři se objeví další úšklebek. Moc dobře ví, proč se mu do očí nedívám.
"Ani si mi neřekla, že mi to sluší, že jsem krásně vyrostl," usměje se a čeká na odpověď.
Nehodlám na tohle nic říkat. Jen položím další otázku: "A co tu vlastně děláte?" Opět se ušklíbne.
"Povím ti to, až mi to řekneš," vyplázne jazyk. Naštvaně se na něj podívám a rovnou si ho celého prohlédnu. Ještě jsem neměla tu možnost. Bundu měl přetáhnutou přes židli a na sobě jen triko s krátkým rukávem. Musím opravdu uznat, že vyrostl do krásy. Měl pěkně vypracované svaly stejně jako Kuba. Co se dalo čekat, je mu už 18.
"Sluší ti to," řekla jsem bez toho, aniž bych se na něj podívala.
"Ne. Podívej se na mě," protestoval.
Podívala jsem se na něj a cítila jsem, jak rudnu. Usmál se. Fajn, musím se uklidnit. Pomalu se mi vracela barva. "Sluší ti to," vydala jsem ze sebe normálním hlasem bez toho aniž bych se začervenala. Nebylo to tak těžké.
Úsměv mu z tváře nezmizel. "Děkuju. Dneska u vás přespíme." C-cože?! Vykulila jsem oči a podívala se na něj. Zase mu pobaveně cukaly koutky. On…dělá si ze mě srandu nebo doopravdy odpověděl na mou otázku?
"T-to jako myslíš vážně?"
"Jo," kývnul. "Budeme mít pokoj sami pro sebe," usmál se.
Teď jsem se na oplátku ušklíbla já. "Tak to teda nebudem. Spí u nás ještě Kuba Potůcký." Najednou mu úsměv zmizne.
"Škoda," prohlásí. "Toho znám. Chodí se mnou a Dominikem do školy, akorát je ve vedlejší třídě." Jen kývnu. "Fajn, zabírám si místo u tebe v posteli."
"Zapomeň. Jeden z vás bude spát na zemi. A jak tak znám Kubu, bude tak šlechetný a sám se nabídne, že bude spát na zemi," zasnila jsem se a odmlčela. "Navíc, kdybych se měla rozhodnout mezi tebou a Kubou, byl by to Kuba," pověděla jsem mu. Koukal na mě trochu smutnýma očima až mi ho přišlo líto, ale to zanedlouho přešlo.
"Kdyby sis měla vybrat s kým chodit. Mezi mnou a Kubou. Kdo by to byl?"
"Kuba."
"Proč ? Vždyť ho skoro neznáš."
"On by mě hned po 3 dnech neodkopnul a neletěl za jinou," vysvětlím mu bez špetky citu. Podívám se mu do očí. Na chvílí to vypadalo, jakoby to s ním trhlo.
"Neviděli jsme se 3 roky. Já se změnil," nedal se. Zdálo se mi to, nebo měl opravdu vážný hlas? Odvrátím od něj pohled. "Nevěříš mi, že?" Jen malinko zavrtím hlavou.
"Po tom co jsem viděla ani nejde ti uvěřit," prohlásím s hlasem bezmoce. Dopiji svůj čas a podívám se na něj. Celou dobu mě to jeho hnědé oči pozorovaly. Opět uhnu. Nemohu to vydržet. A nemohu mu ani uvěřit. Kdyby se kdysi nechoval tak jak se choval, možná bych mu uvěřila.
"Půjdeme?" zeptám se. Matěj jen přikývne a navleče si bundu. Zaplatí a otevře mi dveře. Rozloučíme se a vyjdeme do chladného dne. Podívám se po okolí. Tolik sněhu tu nebylo ani nepamatuji. Auta skoro nemohou ani vyjet.
Jdu vedle Matěje a cítím na sobě jeho pohled. Stále mě pozoruje. "Takže ty bys dala přednost klukovi, kterého skoro neznáš?" prolomí to ticho.
"Aspoň by mě nepodved."
"Jak to víš?"
"Prostě to poznám." Uchechtne se.
"To je absurdní. Proč mi nevěříš?"
"Protože to prostě nejde! A musíme se o tom bavit teď, když jsme se právě potkali? A vůbec, nevím proč tě to zajímá!" Zastavíme se.
"Době, promiň," usměje se a vezme mě kolem pasu. "Nebudeme se o tom bavit,"přitiskne si mě k sobě ještě blíž a tak se vydáme zpátky k nám. Nevím proč, ale myslím, že bych mu mohla někdy uvěřit, ale teď ne. No, nebudu se tím zabývat, přeci jen jsem ráda, že je tu. Vážně se nikdy nenaučím se od něj odmilovat? Tou cukrárnou jsem se do něj zamilovala ještě víc. Já husa blbá. Jsem vážně nemožná.
"Nad čím přemýšlíš?" všimne si mého nepřítomného výrazu.
"Nad vším možným," pokrčím rameny a podívám se na něj. Usměje se. Proč mi to dělá?
"Víš, že já tě asi stále miluju?" A tímhle to úplně dopálil!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iw o(^__^)o Iw o(^__^)o | Web | 20. ledna 2010 v 16:55 | Reagovat

Prevažovalo sexuálne obťažovanie,pekná predstava :D:D:D
Toto ma najviac upútalo :D
Ale páčilo sa mi,aký pekný kompliment jej hodil,hneď na začiatok ako privítanie,pravý džentlmen :)

Ehm,stále miluje?Ty wole :D Prečé začínam mať pocit,že sa to...komplikuje?:D
Rýchlo ďalej ^^

2 Yuki-chan...SBenko Yuki-chan...SBenko | Web | 20. ledna 2010 v 18:10 | Reagovat

uzasne... ^^ tesim sa na pokracko...

3 Naoko Aimi Naoko Aimi | Web | 20. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

Dobrýýý :-D Už se teším na další díl!!!

4 Sayuri // さゆり ..........:::::SB♥ Sayuri // さゆり ..........:::::SB♥ | Web | 22. ledna 2010 v 13:57 | Reagovat

ahoj.. prepáč, že otravujem, ale potrebovala by som od SB nejaké to vyjadrenie k tomuto: http://sunrise-sunset.blog.cz/1001/ehm-lol-xd-omfg-o-o
ďakujem a ešte raz sa ospravedlňujem ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama