1. On

16. prosince 2009 v 20:44 | LuciQ |  >>Člověk nebo Anděl?<<
tak 1. kapitola XD..teprve píšu 2.(jako do počítače myslim xDD) a 3. mám rozepsanou, tak nevím kdy sem hodím pokráčko x))... (ten nadpis je ale dlouhej co xDDD mě žádnej název nenapanul xDDD) mno, tak doufám, že tomu kdo si to přečte XD, se to bude líbit x)) a budu ráda za komenty ^^ xD..(omlouvám se za chyby a že je to tak krátký, ale někomu krátké kapitoly vyhovují ^^")





"Cleo!" zavolal někdo. Mladá dívka ,s blonďatými vlasy po ramena a šedýma očima, se otočila.
"Ahoj Chrisi," usmála se na chlapce asi o 2 roky starší než ona, s černými rozčepýřenými vlasy a zelenýma očima.
"Po kolikátý ti mám říkat, abys na mě čekala?" zašklebil se.
"Máš chodit dřív," vyplázla na něj jazyk.
"To je taky pravda," usmál se a chytil jí za ruku. Cleo se podívala na jejich ruce.
"Všichni si myslí, že spolu chodíme."
"Mě je jedno co si ostatní myslí," pokrčil rameny. Cleo jen kývla a pokračovala v cestě na autobusovou zastávku.
Bylo to zvláštní. Oba si užívali chvíle, kdy byli spolu. Kdy se drželi za ruce. Kdy je nikdo nerušil. Ale vůbec nechápali…vůbec nevěděli proč.
V šatně se rozloučili a rozešli do svých tříd. Cleo cestou po schodech přemýšlela. Co se to s ní děje? Co se to TEĎ děje? Z přemýšlení ji vytrhly kamarádky.
"Ahoj Cleo!" pozdravili ji se značnou radostní.
"Ahoj holky," usmála se na ně a připravila se na první hodinu. Zamračila se, když zjistila, že za pár minut je svým každodenním zápachem z úst obdaří učitelka češtiny.
"Nepíšem dneska něco?" zeptala se. Holky jen kroutily hlavou.
"Teda aspoň doufám. Kdyby jo, tak jsem v háji," říkala Cleina nejlepší kamarádko Miyako.
"Tak to jsme dvě," přikývla Cleo a společně s ní se zasmála. Jakmile zazvonilo, všichni žáci se urychleně stoupli za své lavice. Nechtěli riskovat učitelčiny velké otevírání úst.
Celý den probíhal jako každý jiný.
"Tak čau, holky. Zase zítra."
"Jasně. Hele, nechtěla by si v pondělí jít s námi do kina?"
"S kým s námi?"
"No se mnou, holkama a klukama," úšklíbla se,"teda jestli by to Chrisovi nevadilo," dodala. Cleo se zamračila. Neměla ráda tohle narážení. "Promiň, já vím, že tohle nemáš ráda. Tak půjdeš nebo ne?"
Cleo chvíli váhala. "Dobře," kývla po chvíli a úsměvem se vydala do šaten, kde na ni čekal usmívající se Chris.
"Jsi pomalá," ušklíbl se.
"To mi je jedno. Jestli tobě ne, tak to máš blbý," úšklebek mu oplatila a nechala se chytit za ruku.
"Ne, žádný problém s tím nemám," usmál se a táhl jí ven.
"Celé je to zamotané," začala po chvíli, když byli na sídlišti.
Nick se na ni udiveně podíval. "Co je zamotané?" položil svou otázku nahlas.
"Všechno. Držím se za ruku s nejoblíbenějším klukem na škole a všichni si o nás myslí, že spolu chodíme," vysvětlila a sklopila hlavu.
Nick se pousmál. "Tak to já taky. Akorát místo kluka, s holkou," uchechtl se.
"Cože?" udiveně na něj koukala.
"No, ty si to asi neuvědomuješ-čí je to asi vina-, ale jsi dost oblíbená mezi kluky…na naší škole," vysvětlil. Cleo se na něj nevěřícně podívala.
"Co myslíš tím, čí je to asi vina?"
"No…," přemýšlel co říct," celou dobu jsi se mnou a tak si nevšímáš ostatních kluků."
Cleo zčervenala. Cože? Tím myslí jako, že si všímá jen jeho? Tak to se plete, chlapeček. Já moc dobře vím, že jsem oblíbená….Tak ať se nediví! Grr!
"Tak já jdu. Měj se a díky," rozloučila se s ním a zašla do domu, kde bydlela. Tašku položila na zem, zula si boty a přesunula se do pokojíku. Vlasy si rozpustila a udělala si něco k pití. Tuhle část dne milovala. Mohla si odpočinout od školy. Rodiče nebyli doma. Mohla si dělat co chce. Skleničku se šťávou odložila na stolek a zapnula hudbu. Oči zavřela a své tělo nechala ať se pohybuje do rytmu. Byla tak uvolněná. Po několika krocích přidala i svůj hlas. Zcela se tomu poddala. Na nic nemyslela. Úplně se uvolnila a nechala se unášet. Najednou….to ucítila. Ucítila tu přítomnost. Jeho přítomnost. Bála se, ale přeci jen….svá zavřená víčka pomalu otevírala. Ano….byl tam. Právě teď….díval se na ní….hluboko do očí. Dívala se na něj…na tu krásnou, usmívající se tvář, která ji vždy dodávala takový pocit štěstí a bezpečí. Podobný tomu, když tancuje a zpívá, ale tento…byl silnější. Ale o to se nestarala. Znovu ho spatřila…jeho…anděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yakuruu Yakuruu | Web | 16. prosince 2009 v 21:38 | Reagovat

vypada to skvele! :-D jenom nekdy je to nick, a pak chris :) ale tesim se na pokracko :)

2 Veritty Veritty | 17. prosince 2009 v 17:13 | Reagovat

Souhlas s Yakuruu ve vším. A jinak, proč ty kapitoly jsou tak krátký? Nebo to je tím že máš malý písmo? :D Mimochodem, musím tě znovu pochválit za krásnou úpravu, už ty povídky nepíšeš jako rozverná puberťačka ale opravdu, s citem a klidnou myslí, aby se to dalo číst. Jen tak dál! Ganbareina!

3 Yuki-chan...Sbénko Yuki-chan...Sbénko | Web | 20. prosince 2009 v 13:16 | Reagovat

juu...no začiaatok...sa ti podaril...som zvedava na pokracko...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama